Cestování, aneb africká MHD

January 20, 2011

 

My, plzeňané jsme zvyklí nadávat na zpožděné autobusy, nacpané tramvaje a upocené spolucestující. Tady v Ghaně je to (ostatně jako téměř všechno ostatní) jinak.

Chcete-li se někam v pětimilionovém hlavním městě dopravit, máte na výběr několik způsobů, jak to udělat. Dle vašich finančních možností se potom bude odvíjet rychlost a pohodlnost dopravy.

 

Možnost první – máte- li dost peněz…

…no a nebo na spěch, vezmete si taxíka. Cena se dá smlouvat, v čemž se ze mě stává pomalu odborník. Jak na to? Přistoupíte k okénku, a tváříte se vážně. Řeknete, kam chcete jet a zeptáte se, za kolik že to bude? Nevýhodou je, že jako běloch automaticky dostanete vyšší cenu.

Ale to neva, i tak se dá bojovat. Podle času, místa a dopravní situace (během zácpy se platí automaticky víc) vám řidič řekne cenu. Na to musíte zakroutit hlavou a říct si tak o polovinu méně. Řidič se bude cukat, nechce se mu. Tak malilinko přihodíte a dodáte, že za tu cenu jste včera jeli, i kdyby to neměla být pravda. To se řidičovi nebude zdát, je zvyklí, že běloši platí víc. Tak se pomalu, pomalilinku začnete otáčet k odchodu. V tu chvíli se ozve zavolání a bručení, „ok, ok.“ Ještě jednou se ujistěte, že jste domluveni na ceně a můžete jet. Pokud se „ok, ok“ neozve, znamená to, že jste trochu přestřelili. Počkejte tedy na další taxi a zkuste to znovu, tentokrát o trochu víc.

 

 

Varianta druhá…trochu více času a trochu méně peněz

…na některá místa jezdí takzvané sdílené taxi. Ale po pravdě řečeno jsem jejich systém ještě moc nepochopila. Jezdí jen z některých míst a na některá místa. Která místa to ale jsou mi zůstává záhadou. Ono totiž něco jako rozpisy, jízdní řád, nedejbože na internetu tady neexistuje.

Ale teoreticky to funguje tak, že nasednete do auta, které ale má na střeše ceduli s tím, kam jede a čekáte, než se auto naplní, teprve potom se může vyjet. Tady se o cenu nesmlouvá, ale zase se platí mnohem míň.

 

A poslední a nejlevnější možností je takzvané tro tro.

Jízdu tro tro jsem musela natrénovat, ono to totiž není pro Evropana jen tak. Tro tro je v podstatě dodávka, předělaná na autobus – původní sedačky jsou nahrazené jinými, více namačkanými na sebe. Velká většina vozidel pochází z Evropy, kde už neprošly technickou kontrolou. Ale TIA (this is Africa), tady budou sloužit ještě dlouho J.  Každé vozidlo má řidiče a jeho pomocníka, takzvaného tro tro mate. To je pro nás cestující velmi důležitá osoba. Tro tro mate má dva úkoly – zaprvé při jízdě, když se vozidlo blíží k zastávce a nebo skupince lidí, vykřikuje, kam že to vozidlo míří. Každé tro tro má totiž svoji určenou trasu, kterou jede. Takže jdete po ulici a za zády se ozve „krá krá krá“. To ale není vrána, ač to tak zní, ale tro tro mate vykřikující směr jízdy (Accra, Accra).  Když je to zrovna to, kam chcete jet, tak mávnete, tro tro zastaví a vy se do něj nasoukáte.

Druhá funkce tro tro mate je vybírat peníze. Je neuvěřitelné, jak to funguje. Pokud sedíte vzadu, peníze prostě pošlete po někom, kdo je blíž. Když nemáte drobné, nevadí, za chvíli vám lidé podají vrácené mince. Trochu jsem se musela zastydět, neboť si nejsem jistá, jestli by tenhle systém fungoval i u nás, v Čechách.

Stejně jako ostatní dopravní prostředky ani tro tro nemá jízdní řád. Jede, když se naplní. (Jo a když prší, tak nejede vůbec)

 

O víkendu jsem se stala svědkem kuriózní situace. Chtěli jsme jet na výlet do poměrně vzdáleného místa, čekáme na „autobusovém nádraží, ale tro tro nikde. Po asi hodině čekání konečně vozidlo, jenže to už nás čekalo mnohem víc, než by se do jednoho tro tro vešlo. Vozidlo pochybného stavu ještě ani nestihlo zabrzdit a už se strhla šílená hromadná rvačka!  Dámy, páni děti, všichni se rvali, aby se do dodávky nacpali. Na to nemá, řekla jsem si v duchu a začala couvat, protože teda mydlit se s těma namakanýma černochama, jestli se do tro tro vejdu se mi nechtělo. Ale jak jsem couvala ,tak mě postarší řidič objal kolem ramen a líbezným hláskem pravil, „white lady, come“ (doslova bílá paní, pojď) a otevřel mi zadní dveře. Ještě jsem se totiž nezmínila, že mít v autě bělocha je tu považováno za velkou čest. A tak, i když to asi nebylo úplně spravedlivé vůči těm, co si museli místo ve vozítku vyboxovat, jsem tuto výhodu s díky přijala.

Jak to ale dopadlo s těmi, co se do auta nenacpali, se mi nepovedlo zjistit.

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: