O duchu hory a čarodejnici, která vás může klidně i sežrat

March 10, 2011

 

 

Na horu Gbawuria Hill v malém vesnickém městečku Kabala na severu SierryLeone se mi teda po pravdě řečeno moc lozit nechtělo. Ačkoliv nás na jihu všichni varovali, jak je sever studený (takže jsem si pro jistotu přibalila i teplou mikču, jeden nikdy neví) teploty každý den stoupaly přes třicítku. No ale tak když už jsme tady (po  šesti hodinách na dřevěné lavici v autobuse), tak tedy jo, vylezu na ní, souhlasila jsem.

A tak hned druh den jsem se zásobou vody a s Philem, který nedal jinak, než že všechnu vodu sám potáhne, vypravila vzhůru za dobrodružstvím, či alespoň pěkným výhledem na malé prašné město.

Nástupní cesta vedla do stráně nad městem, ale i tady jsme stá domy – hm, nebo bych to spíš nazvala chýšema.

První dům vypadal jakoby obývaný jen malými dětmi, které samozřejmě začaly vesele pištět a jančit, když viděly procházet bělocha. Většina z nich měla podivně nafouklá bříška. Je to prý z nedostatku některých živin.

"white, white! a velká radost z foťáku

Ale i tak děti vesele pískaly a s radostí pózovaly pro focení.

V dalším domě bydlel postarší pár.

Němý pán a paní bez prstů na nohou a rukou. Jen se na nás plaše usmáli a pán pokynul směrem, kterým cesta vedla.

Cestou zpátky jsem si potom všimla, že mají uprostřed dvorku hrob. Co se asi stalo těm dvěma starouškům? Proč se nás ta paní tak bála a co viděl pán, že z toho ztratil hlas?

Ale vyptávat se jich nebudu…

U úplně posledního domku ve vesnici se k nám přidal malý asi osmiletý klučina a nedal jinak, než že půjde na horu s námi. Že to nahoru zvládneme sami se přesvědčit nenechal. Ale vzal dva klacíky a neustále do nich bušil, čímž odháněl hady, takže jsem byla za jeho přítomnost docela vděčná.

Klučina poměrně slušně ovládal angličtinu a tak nám během četných zastávek na popadnutí dechu (našeho, černoušek se ani nezapotil) vyprávěl o hoře.

“je to kouzelná hora,” řekl, zatímco jsme se občerstvovali podivně chutnající pytlíkovou vodou.

“chodí sem chief (náčelník vesnice) když potřebuje znát odpověď na nějakou otázku”, vysvětloval Josef, jak se nám náš osmiletý průvodce představil.

“Ale je to strašidelná hora,” dodal s vážnou tváří a zakoulel hnědýma očima, takže jsme nemohli o jeho tvrzení pochybovat.

Na další povídání a vysvětlení, co že je to na té hoře tak strašidelného (kromě hadů, pavouků a žab, které jsem si za každým kamenem představovala) jsme si museli počkat až na další zastávku.

Zrovna se nacházíme v období sucha, takže tráva byla všude suchá a navíc vypálená. Některé ohně ještě nedohořely, takže nás čerstvý kouř štípal v nose.

“žije tu čarodejnice,”

“a je hodná nebo zlá?” zajímalo mě.

“Yes,” sdělil mi nekompromisně můj malý kamarád. Aha, tak to vážně vysvětluje všechno.

Možná to zní trochu pokrytecky, ale na strašidla až tak moc nevěřím a o to méně v pravé poledne.

Jenže tohle je Afrika. Navíc země, kde nemusíte věřit na strašidla, Není to potřeba, strašidelné věci tu dělali sami lidé.

“Třeba se někdy stane, že tu najdete malé dítě. Tak si ho vezmete domů. Potom ale umřete.” dopřál nám další dávku strašidelných historek Josef.

“Víly a skřítkové přestali existovat, když na ně lidé přestali věřit, ” stálo na kameni na Islandu. Nemohla jsem si na tenhle citát nevzpomenout. Tady totiž lidé věřit nepřestali.

Na posvátné hoře nás tedy čekalo trochu zklamání. Místo amuletů, kostí a duchařinové atmosféry nás tu čekalo plno odadků. Aha tak takhle je to s vaší kouzelnou horou.

Na vrcholu hory jsme se posadili a pokračovali v povídaní s Josephem. Povídal o tom, jak hraje fotbal se avým bratrem, o tom, jak na horu chodí náčelník, povídal nám také o tom, jak za kopcem žijí zlí lidé, kteří na vás mohou poslat sick sick (což je asi nemoc, jak jsem vydedukovala).

Povídal a povídal. potom zmlkl a tiše jsme seděli a koukali na rozpálené městečko, jít sám dolů odmítl, že prý se bojí. (na peníze nečekal, dýžko za to, že nás na horu doprovodil už dostal)

Možná jsou to jen výmysly dětské fantazie, možná jsou to pozůstatky po válce, která skončila někdy v době, kdy se Joseph narodil a nebo, možná, možná na hoře ta čarodějnice fakt žije, protože cestou dolů mě běhal mráz po zádech.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: