sukničky…pokračování

April 3, 2011

Milé dámy, slečny…a vlastně i pánové 🙂

děkuju moc za podporu v projektu sukničky. Objednávky vyřízeny, sukně se šijou.

V pátek jsem byla obě dílny navštívit (House of Jesus a House in Ecowa street).

V House of Jesus nešel proud, tak jsme jen přidali novou objednávku. Momoh, devatenáctiletý kluk, který zakázky přijímá a už v tomhle věku zaučuje další švadlenky, mě mile překvapil. Aniž bych mu to připomínala, sám od sebe ke každé sukni přidal pásek na čelenku téže barvy!

Což je ohromný úspěch. Navíc si uschoval všechny “objednávkové listy”. Což je také novinka, kterou jsme zavedli. Do té doby bylo všechno na dobré slovo, teď je ale Momoh profesionálnější.

Navíc jsem pro něj měla překvapení: opravdický plakát!

Plakát pro Momoh

Za peníze navíc, které jste poslali a za část peněz za práci je teď nakopírujeme. Tím zajistíme stálý přísun zákazníků v době, kdy v Sierra Leone nebudu.

V dalším domě, Ecowa street, se pilně pracovalo. Abdul, vedoucí dílny, který učí i další sukně dokončoval. Ale protože předání bylo domluveno až na pondělí (teď byl pátek), trval na tom, že sukně ještě přežehlí. Dostal další zakázky.

Cestou zpátky jsem se “zakecala” s Mariatu Baby, což je cosi jako předsedkyně domova. Mariatu je na tom o něco hůře než Abdul, který taky chodí o berlích. Ale její nohy jsou úplne pokroucené a ona musí nosit …hm jak to popsat. jakoby rovnátka na nohy – boty s kovovou konstrukcí, která vede až ke kolenům a umožňuje jí se pohybovat po dvou. Vozík v domově naprosto nepřichází v úvahu. Domov je v podstatě jedna budova – kdysi snad kancelář, kde bydlí neuvěřitelných sto lidí. mají k dispozici DVA záchody, samozřejmě všichni vaří venku. Spí v malých kumbálcích. O něčem jako větrák si mohou nechat jenom zdát.

I tak jsou lidi moc fajn a usměvavý. U vchodu se z malého obchůdku vždycky vyplazí milý pan černoch, poptá se co a jak. Poprvé mě viděl s Philem, tak od té doby se diví, kde že to Phil je. (Na to už jsem si zvykla – pokud vás lidi párkrát vidí v páru prostě se nemohou smířit s představou že přišel jenom jeden).

Mariatu byla taky dobře naložená, zrovna cosi kuchtila Tak jsem se jen tak mezi řečí společensky optala co že to bude k obědu. Prý #@$%^&& nebo tak nějak podobně to znělo. A že prý mam ochutnat. No byl to suchej kuskus vařenej pod igelitem.

Tak jsem jí to pochválila. V tu chvíli Mariatu zmizela v kumbálku a vynořila se s miskou, že prý už je oběd skoro hotový a že se mam najíst. No neměla jsem to srdce odmítnout.

A tak jsem dostala porci kuskusu zpod igelitu a na něj máslo a peppe – pálivou směs. A bylo to docela dobrý 🙂

No uvidíme, co na to můj žaludek.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: