AFRICA again…

November 24, 2011

A je to tady: Afrika. Opět.

Po půl roce cestování (a hlavně tedy pracování) po úžasném Novém Zélandu jsme zase tady, v milované i proklínané Sierra Leone.

...sunset in Sierra Leone...

I tentokrát tu jsme pracovně – spolupracujeme s Absem, tedy Dr. Abdulaiem Dumbuyou jak zní celé jeho jméno. To je mimochodem impozantní člověk. Abych Vám vylíčila celou historii: Ve 3 letech Abs dostal obrnu, což je velmi nepříjemná nemoc, postihující malé afričánky a hlavně ty žijících v chudých oblastech, protože nejsou očkováni. Jejím následkem je ochrnutí. No a u Abse došlo k tak velkému, že nemůže chodit – takže se opírá o berle a v podstatě se nosí celou dobu na rukou.

Dětství strávil v domově Leonard Ceshire, kde se mu dostalo vzdělání, našel si tu svoji první slečnu a hrál jako basák v kapele. V 17 letech byl adoptován do Anglie. Ukázalo se, že je velmi talentovaný a tak nakonec vystudoval univerzitu – je Dr., (no ve zkratce, jeho akademické tituly jsou bez nadsázky na celou stránku. Kdo financoval veškerá Absova studia? To se dozvěděl teprve po smrti té dámy: jistá Dorothy Springer. Abse to tak dojalo (a koho by ne, že ano), že se rozhodl, že je třeba osudu toto dobrodiní nějak vrátit. A tak se i stalo. Abs se vrátil do své rodné sierry a založil Dorothy Springer Trust (ve zkratce DST). A protože on sám je počítačový odborník, jeho charita poskytuje stipendia na vysoce odborné IT vzdělání. Tak to bychom měli, abse už znáte. Ještě si ho představte: je to zavalitý černoch s brýlema, neustále na telefonu, většinu času za volantem svého auta, povykující na okolní řidiče, co mu zablokovali cestu, zdravící se s téměř každým, protože ačkoliv Freetown má asi dva miliony obyvatel, zdá se, že Abs zná minimálně každého druhého.

Abs je tedy teď natrvalo v Sieřře a že to není lehké: život v téhle zemi není peříčko sám o sobě, unavuje vás děsné vedro, na všechno se musí čekat – a to se ještě ta šťastnější část lidí nemusí celý den tahat do schodů na berlích. (Výtah je všehovšudy v Sieřře jen jeden – tedy já jsem neviděla ještě žádný, zato schody všude. A o bezbarierovém domě si můžete nechat jen zdát)

První rok stipendia je ukončen a k velké radosti Absově i ostatních lidí z DST, všichni studenti v tuto dobu mají kvalifikovaná zaměstnání (ťuk ťuk na dřevo). Druhý ročník se teprve uvidí, jak se vyklube.

My s Philem jsme tu proto, že je na čase DST rozšířit. A to tak, aby si na sebe alespoň částečně vydělávala. To bylo zadání naší práce už na jaře. Stořili jsme tedy návrh na projekt, který se líbil. Jenomže Abs neměl tolik času na to, aby „honil“ sponzory. (mimo jiné pracuje na velvyslanectví, zařizoval obchod pro svoji přítelkyni…no zkrátka nenudil se). A to je tedy náš úkol během této doby.

Krátce o projektu sukničky

Jak už jsem zmínila, Abs vyrost v domově pro postižené děti. A tak nás během první návštěvy provedl – místa, kde postižení sierraleoňané žijí jsou šokující: připomínají jeden velký slum. Plno lidí žije pohromadě, jeden (pro Evropana nepoužitelný záchod) na klidně i sto lidí…a hlavně téměř nulová perspektiva se ze slumu vymanit. Jak to? Lidé jsou většinou vyučení (nejčastěji jako švadlenky), jenomže potom nemají práci a neví, jak si ji sehnat. Ono mezi námi, kdo si půjde do slumu pro šatičky, že? A tak nějak se zrodil nápad o sukničkách. Prostě: na trhu jsem nakoupila látky (dámy ,ta krásna, blýskavé, barevné…) a švadlenky (švadlení) mi ušili sukničky. Příjemné, ke kolenům a zavinovačky, takže není znát přesně velikost. No a v té době už jsem měla část objednávek z Evropy (takže jsem věděla, kolik sukní mám šít). Velké díky všem odvážným dámám, co si sukni pořídily! Všehovšudy se nakonec ušilo celkem 50 sukní (část z toho jsem prodala už tady v Sierra Leone).  A hlavně: švadlenky si uvědomili, že mohou pracovat a tím si vydělají plno peněz.

V průběhu příštího týdne se chystám za nimi opět vypravit. Takže pokud chcete, můžu zadat objednávku i na vaši sukni…pro další detaily sledujte blog a nebo mi prosím rovnou napište na s.pechova@yahoo.co.uk.

O Sieřře a našem životě tady

Tentokrát jsme tu s poněkud skromnějším rozpočtem. To znamená, že žijeme u Abse doma, v opravdické africké rodině, v opravdickém sierraleonském domě. A je to dům luxusní: má zavedenou vodu i elektřinu. (pravda, ne vždy fungující). Máme i svůj pokojík s vrzající postelí a plno harampáním, které není kam jinam dát. A taky vlastní větrák. V domě s námi bydlí: Juliett, Absova přítelkyně, Abdul, Absův šestnáctiletý bratr a potom tudy náhodně prochází velká spousta lidí, hlavně ale Julietini přátelé. Na detaily se soužití se můžete těšit příště….

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: